Torflohe und Pfrentschwiese

Größe: 173 ha
NSG-Nr.: 300.36

Das Naturschutzgebiet liegt nordöstlich von Eslarn an der tschechischen Grenze und beinhaltet ein größeres Gebiet von feuchten Wiesen und angrenzendem Wald. Im 14. Jahrhundert wurde der Katharinenbach, ein Quellbach der Pfreimd, angestaut und somit ein 450 Hektar großer Weiher angelegt. Nach dessen Auflassung im 19. Jahrhundert wurden durch Entwässerungsmaßnahmen die Voraussetzungen für land- und forstwirtschaftliche Nutzung geschaffen. In den 1980er Jahren wurde das Gebiet unter Schutz gestellt und durch gezielte Maßnahmen wie zum Beispiel Grabeneinstau umgestaltet. Mittlerweile haben sich die Bedingungen des Lebensraumes verbessert und Wiesen und Wälder können sich naturnah entwickeln. Mädesüß-Hochstaudenfluren, Borstgraswiesen, Übergangsmoorbereiche und Bruchwaldausbildungen sind Teil der vielfältigen Landschaft geworden. Viele zum Teil störungsempfindliche Arten konnten bereits nachgewiesen werden und reichen über Vogelarten wie Bekassine, Neuntöter oder Braunkehlchen sowie eine große Anzahl an Libellen, Faltern und Käfern hinaus. Zusammen mit dem ebenfalls geschützten Gebiet auf tschechischer Seite ist das Naturschutzgebiet von besonderer Bedeutung für den Naturschutz.

Begehbarkeit: Aufgrund störungsempfindlicher Arten sowie der Einsinkgefahr ist es verboten, das Gebiet zu betreten. Im Westen führt ein Weg entlang des Naturschutzgebietes, der genutzt werden kann.

Informationen auf Tschechisch/Informace v češtině

Torflohe a Pfrentschwiese

Rozloha: 173 ha
Evidenční číslo: 300.36

Přírodní rezervace se nachází severovýchodně od Eslarnu nedaleko české hranice a tvoří ji rozlehlé vlhké louky a přilehlý les. Ve 14. století zde po přehrazení Kateřinského potoka, horního toku řeky Pfreimd, vznikl rybník o rozloze 450 hektarů. Poté, co v 19. století přestal sloužit svému účelu, byla provedena odvodňovací opatření a byly tu vytvořeny podmínky pro zemědělské a lesnické využití. V 80. letech 20. století zde bylo vyhlášeno chráněné území a prostřednictvím cílených opatření, jako je například přehrazení odvodňovacích příkopů, získala tato oblast novou tvář. Od té doby se stanovištní podmínky zlepšily a louky a lesy se mohou přirozeně vyvíjet. Součástí rozmanité krajiny se staly nivy s vysokou bylinnou vegetací, na nichž roste tužebník jilmový, smilkové louky, přechodová rašeliniště a lesní mokřady. Byl zde prokázán výskyt mnoha druhů živočichů, z nichž některé jsou citlivé na vyrušování – ptáci, jako je bekasina otavní, ťuhýk obecný a bramborníček hnědý, ale i velké množství vážek, motýlů a brouků. Spolu s územím na české straně hranice, které je také chráněno, má tato přírodní rezervace mimořádný význam pro ochranu přírody.

Vstup na území: S ohledem na druhy citlivé na vyrušování i z důvodu nebezpečí zapadnutí je vstup do oblasti zakázán. Na západě vede podél přírodní rezervace stezka, kterou je možné využít.